Bezpečí poslanců především

Kdo by si dnes uměl představit větší křižovatku bez těch známých třech barevných světýlek.Chodci jsou ošizeni, mají jen dvě. Oni ale nemusejí startovat a přeřazovat, tak jim to bohatě stačí.

·        Semafor, díky kterému je rozhodně orientace na křižovatkách mnohem snazší, je tu s námi už téměř sto padesát let.
·        Ten první byl instalován v Londýně pro poslance, kteří chodili do parlamentu a nemohli bezpečně překonat rušnou ulici.
kontraproduktivní semafor
Světla ale nebyla automatizována, jako je tomu dnes. Obsluhoval je ručně policista. Když viděl, že se poslanci blíží, zastavil dopravu, aby bezpečně doputovali na svá místa. Semafor s policistou byl v provozu jeden rok, než jeden z nich selhal a cestou vzal i toho druhého. V semaforu explodovala jedna lampa a zmíněného policistu zabila.

Raději ještě výše

Semaforu toto neštěstí však nikterak na rozvoji neuškodilo. Aby se nic podobného nemohlo opakovat, v New Yorku, kde byl už jako tříbarevný instalován, seděl zřízenec, který ho obsluhoval vysoko nad křižovatkou. Myslím, že pokud by tam seděl v dnešní době, například na nějaké pražské křižovatce, do týdne by trpěl astmatem.

o   Prvním státem, kde u světelné signalizace nemusela sedět lidská obsluha, byla Velká Británie, roku 1927.
o   Už o tři roky později mohli bezpečně přecházet lidé v Praze, na křižovatce mezi ulicemi Vodičkovou a Jindřišskou, na Václavském náměstí.
signál provozu

Zůstaň stát – panáček sedí

Naše semafory se také celkem proslavily, když roku 2007 umělecká undergroundová skupina Ztohoven, tak trochu pozměnila panáčky, kteří se od sebe zatím lišili jen svým postojem a barvou. Ráno tedy Pražané vyrazili do ulic a nestačili se divit. Místo stojícího červeného a mírně nakročeného zeleného obyvatele světel, tu na ně svítili panáčci, kteří už nebyli tak toporní.

·        jeden seděl na bobku
·        druhý byl maminka, vedoucí své dítě
·        další byl zřejmě válečný invalida, protože mu chyběla končetina
·        bylo možné spatřit pána s pejskem na procházce
·        nepříliš výchovně působícího opilce, nahýbajícího si z láhve
·        a ještě horší případ, kdy už jeden nedonesl potřebu až domů.