Co bylo dříve, vejce nebo líheň?

Některé elektrické vymoženosti jsou určeny jen pro určitou skupinu lidí. Žehličku nebo rádio má jistě v domácnosti téměř každý. Máte elektrickou líheň? Ten, co se dnes zabývá chovem kuřat, se bez ní zpravidla neobejde.
Pokud ovšem nechová slepičky jen pro svou potřebu.
líheň kuřat
§  Tam stačí šikovná kvočna, která si s jak s vajíčky, tak později s neposednými kuřátky, dokáže poradit.
§  Pokud je opravdu tou kvočnou v pravém slova smyslu, většinou si jí na vesnicích sousedky mezi sebou půjčují, aby jim obstarala novou generaci.

Totéž mohou ovšem udělat i s tou elektrickou líhní.Jsou mezi nimi ale malé rozdíly. Každá má své plus a mínus.

§  Pokud vypnou elektrický proud, slepice se to nijak nedotkne a funguje bez problémů dál.
§  Líheň nemá vrtochy, kvůli kterým si najednou vše rozmyslí a odejde z hnízda.
§  Chytrá slepice (i tam se najdou výjimky) si dokáže poradit i bez lidského zásahu.
§  Líheň nevydává žádné zvuky a nic po ní nikde nezůstává.

Ještě týden slepicí

Pokud se ale rozhodneme odchovat si kuřátka pomocí líhně, musíme se tak trochu jako slepice chovat.

Každá kvočna, i ta sebelepší, potřebuje čas od času něco zobnout.

§  Proto v pravidelných intervalech otevřeme poklop, dojdeme si také něco zobnout a opět přiklopíme.
§  Než ovšem zavřeme, maličko pokropíme vodou. To je simulace urousaných nohou.
slepice a kuřata
Pokud myslíte, že toto zařízení je výdobytkem moderní doby, jste na omylu. Umělou líheň zavedli už ve starém Egyptě. A měli ji opravdu chytře zařízenou. Postavila se budova s dvěma patry. V dolním se umístila vajíčka. Nahoře bylo topeniště na velbloudí trus.

Dokonce i s teploměrem si poradili. Smíchalo se máslo se sádlem a podle tání poznali, kdy už nepřikládat. Úspěšnost odchovu byla až neuvěřitelných sedmdesát procent. Když Evropa chtěla ve dvanáctém století vyzkoušet něco podobného, církev to prohlásila za čarodějnictví.