Kolem dvou let si dítě začíná uvědomovat své vlastní „já“. Tento důležitý fakt úzce souvisí s tím, že se děti v tomto období až nápadně moc vztekají a vzdorují. Asi každá matka zažila nejednou situaci, kdy její dítě sebou pláclo na zem uprostřed obchodu, začalo ječet jako na lesy a nebylo s ním žádné pořízení ani po dobrém ani po zlém. Většina matek by se v ten okamžik nejraději vypařila nebo byla alespoň neviditelná. Veškerá pozornost okolí upřená na ni, jak se se situací popasuje, ji na klidu zrovna nepřidá. U většiny dětí toto období přetrvává zhruba do třetích narozenin a poté začíná ubírat na intenzitě i frekvenci. Před nástupem do školy si toto chování ponechávají jen ty „nejodolnější“ dítka.
Proč se u dětí objevuje období vzdoru?
Dítě si kromě své identity v tomto věku také jasně uvědomuje, kdo tvoří jeho rodinu. Je ale pro něj obtížné vypořádat se s nároky svého nejbližšího okolí. Navíc jeho nervová soustava, která se neustále vyvíjí, není v tomto období v podstatě schopna, s takto těžkým úkolem vypořádat. Jedná se tedy jinými slovy o důsledek určité přechodné slabosti. A s ohledem na tento fakt, bychom se my dospělí měli s těmito projevy dětí umět správně vypořádat.
Kdy nejčastěji k nim dochází?
Spěch, nervozita, přehnané obavy a nedostatek času nás dospělých jsou vlastně nejčastějším zdrojem těchto nepříjemných scén. Dítě se totiž vzteká, protože má jiné představy o činnostech konaných v ten daný moment. Tříleté dítě nemůže pochopit, že máte být za deset minut v práci, jinak bude mít šéf opět připomínky k Vašim pozdním příchodům. A tak od samého rána na dítě naléháme, křičíme, aby se neloudalo, aby si nehrálo a nezdržovalo Vás. Bráníme mu tak v podstatě v činnosti, která pro něj není nikterak nebezpečná, jen nám nezapadá do našeho harmonogramu. Dalším zdrojem vzdoru, jsou situace, kdy dítě něco chce (například v obchodě) či nechce plnit Vaše požadavky (jít k obědu), protože je právě zabrané do jiné činnosti (hraje si).
Jak se jako rodič zachovat?
Snažte se primárně těmto situacím předcházet. Jak? Například ráno vstávejte do práce a do školky s dostatečným předstihem. Upozorňujte ho na to, co se bude dít a co po něm budete chtít s časovým předstihem. Dáte mu tak šanci se na změnu připravit. Neznamená to ale, že dítěti vše povolíte. Nemá však smysl jej za tyto výbuchy trestat, spíše se snažte co nejrychleji změnit situaci, která výbuch způsobila. Prostě odveďte pozornost jinam. Pomáhá i dítě odvést do klidu a tam ho nechat uklidnit se.